pomáháme ............


Zprávy z cest ...

27.04.2012 14:42

O Žižkův štít a cesta do Suchého Dolu

 

V naší zemi to ještě není tak obvyklé, ale jsou firmy a sdružení, které se snaží o hlubší pěstování mezilidských vztahů. Kvalitativní osobní přístup tak nahrazuje kvantitu zdánlivé profesionality. Proto se členové, dobrovolníci a dlouholetí příznivci sdružení Duha rozhodli, že vyrazí společně na cesty. „Víkend s Duhou“ jak byl celý podnik neformálně nazván, měl dvě části. První zahrnovala turistický pochod „O Žižkův štít“. Druhá cestu do Suchého Dolu ke kapli Panny Marie Lurdské.

 

O Žižkův štít

 

Pochod „O Žižkův štít“ je již tradiční akcí, kterou pořádá Klub českých turistů, ve spolupráci s městem Hořice. Účastníci si mohou zvolit jednu z vytyčených tras, která vede místním krajem a poznávat tamní přírodu, historii a kulturní památky. Samotné trasy jsou odstupňované délkou od 7 do 50 km. Absolvovat je bylo možno pěšky nebo na kole.

Letošní pochod vyšel na sobotu 14. dubna. Přestože předpověď počasí slibovala jen to nejhorší, začali se první účastníci společného pochodu shromažďovat už od půl osmé u místní Sokolovny. Brzy dorazilo asi deset členů sdružení Duha a přijelo také několik přátel z Litoměřic. Po krátké domluvě byla zvolena zlatá střední cesta - 25 km. Následně byl proveden zápis u pořadatelů, kteří každého účastníka vybavili mapou – a pak už bylo vše jenom na něm.

Výprava začala. Už krátce po startu byli účastníci prověřeni takřka nepřetržitým stoupáním až k Hořickému chlumu. Zde se také nacházelo první ze tří kontrolních stanovišť. V něm každý účastník obdržel razítko do své mapy, aby měl doklad, že uvedenou trasu skutečně absolvoval. Dál cesta pokračovala podél chlumského lesa a následně i skrz něj k Libínu. Všude bylo možno pozorovat právě se probouzející přírodu – první ostrovy čerstvé zeleně, první květy a všudypřítomný zpěv ptáků.

Samotný Libín je jen malá osada, jejíž první domky spatří turista krátce po východu z lesa. Celé místo připomíná skryté horské údolí. Při pohledu dolů je možno spatřit tichou železniční trať, která se ztrácí mezi stromy všudypřítomného lesa. Nicméně, cesta Duhy nevedla skrz toto romantické místo, ale na křižovatce uhýbala směrem na nedalekou Šárovcovu Lhotu. Ta zaujme nejen svými roubenými chalupami, které vítají pěší návštěvníky obce. Nachází se zde bývalá cihelna, kterou se místní obyvatelé snaží zachránit, coby památku na minulé časy. Cihelnu bylo možno si zdarma projít mezi jejími vlhkými zdmi, připomínající spíše vnitřek pohraničního opevnění nebo sklepení nějakého kláštera. Bylo proto nanejvýš vhodné, že ji pořadatelé pochodu zařadili mezi další kontrolní stanoviště. Účastníkům pochodu přibylo druhé razítko do mapy a nastal čas si dojít pro to poslední. Třetí kontrolní stanoviště bylo umístěno k poutnímu kostelu na Byšičkách. K němu vedla trasa přes polní cestu, skrz část města Lázně Bělohrad a poté opět přes polní cestu. Samotný kostelík byl vidět již z dálky a symbolicky tak udával směr.

Byšičky jsou všeobecně zajímavým místem. Konají se zde poutní mše svaté, chodí k němu odpočívat pacienti z nedalekých lázní a současně jsou též milníkem místní historie a lidových zkazek. Byšičky byly samostatnou obcí, která padla za oběť Švédům během Třicetileté války. Brzy však vešla ve známost pověst o zhýralém městečku plném prostopášníků, které se rouhalo proti Bohu. Místní kněz kázal z kostelíka, aby se lidé napravili, ale nebylo to nic platno. Proto, když už se na to Pán Bůh nemohl dívat, svrhl celé Byšičky do propasti i s jejich obyvateli. Zůstal pouze kostelík. Hněv Boží nad obyvateli Byšiček však zůstal. Svatý Petr prý chtěl, aby se Bůh už nad Byšičkami slitoval. Chodil se proto den co den modlit ke kostelíku na tvrdý kámen, až v něm vytlačil svoje kolena. A onen kámen - s vytlačenými koleny - chodí dodnes obdivovat turisté, ať už je vytesal kdokoli...

Zastávku na Byšičkách, k získání posledního razítka z kontrolního stanoviště, využili členové Duhy ke krátkému odpočinku. Batohy vydaly své zásoby jídla a okolí kostelíka poklidný výhled na Lázně Bělohrad, místní rybník, louky a pole. Bylo třeba nabrat sil k závěrečnému pochodu zpět do Hořic. Cesta dál vedla z velké části lesem, přes Červenou Třemešnou na Dachova a odtud lesem po cyklostezce do Hořic. Cíl byl opět v Sokolovně, kde každý účastník obdržel, po předložení orazítkované mapy, diplom – o úspěšném absolvování 40. ročníku pochodu „O Žižkův štít“.

 

 

Cesta do Suchého Dolu

 

I nedělní výlet byl ve stylu, který sliboval poznávání kraje. Tentokrát však Duha vyrazila na cesty autem, protože cíl se nacházel až u polských hranic. Suchý Důl je menší obec, která se nachází mezi městy Police nad Metují a Broumovem. Nejen pro své umístění na stráni, ale i pro veliké množství statků a roubených chalup, zaujme svým podhorským vzhledem. Je bohatě obklopená lesy, které ukrývají svá překvapení, zbudovaná lidskou rukou i přírodními silami. A ty byly i cílem výpravy.

Po úspěšném zaparkování motorových kočárů, se návštěvníci vydali obcí, aby nalezli cestu do údolí. V něm, přímo na pokraji lesa, se nachází dobře viditelná kaple Panny Marie Lurdské, která byla postavena a vysvěcena na sklonku 19. století. Lurdy jsou, jak známo, jedním z nejnavštěvovanějších poutních míst. Především lidé s nevyléčitelnými chorobami se tam sjíždějí z celého světa, aby si modlitbou vyprosili zázračné uzdravení.

To je jedním z důvodů, proč si členové hospicu vybrali za cíl právě Suchý Důl. Hospic je místem péče o pacienty, kteří již většinou nemají žádnou naději na vyléčení. Druhý důvod se nacházel poblíž jmenované kapličky. Suchý Důl má totiž ještě jednu zvláštnost, kterou je 23 údajných mariánských zjevení, které měla mít tehdy čtrnáctiletá Kristina Ringlová. Její příběh je spjat také s Hořicemi, protože své poslední období života strávila v nemocničním pavilonu, kde se dnes nachází Centrum domácí hospicové péče. A je pochována na hořickém hřbitově.

Samotná zjevení, které měla Ringlová, nebyla církví oficiálně uznána. Přesto se místo rychle stalo vyhledávaným centrem poutníků. Z jejich darů vyrostla na místě zjevení další, tentokrát dřevěná kaplička. Přístup k ní vede mírným stoupáním, po pohodlné lesní cestě. Mezníkem je pro každého turistu rozcestník, u které nalezne překvapivě cihlovou zeď. Na zeď je napojená otevřená brána, na které visí přiznačně tajemný nápis – Soudní. Slyšet je slabé zurčení vody, neboť za branou je malá studánka, se sochou Panny Marie. Okolí sochy i studánky je ozdobeno květinami a v nedalekém výklenku hoří svíčky. O celé místo je viditelně dobře pečováno.

V době, kdy Duha dorazila ke studánce, se bohužel naplnila předpověď počasí a začalo drobně pršet. Bylo třeba pokračovat v cestě, přičemž k dřevěné kapličce vedly hned dvě. Jedna se ubírala po tzv. růžencových schodech (na kterých se věřící mohou modlit růženec). Protože však bylo velikonoční období, zvolila Duha druhou cestu, na které ji doprovázely výjevy z Kristovy křížové cesty, umně zasazené do kamene. Tak se cestovatelé z Duhy dostali až ke kapličce, okolo které zůstává lešení a uvnitř stále pokračují stavební práce. Původní kaple totiž padla za oběť mladistvému žháři a zmizela do základů. Místní obyvatelé se však nechtěli smířit se ztrátou kapličky a rozhodli okamžitě o její obnově. Dnes už stojí na místě autentická kopie celé původní stavby.

Lešení paradoxně poskytlo jistý úkryt před vytrvalým deštěm a tak bylo možno u kapličky chvíli zůstat. Udělat fotografie, doplnit jídlem energii a snad i popřemýšlet nad životním příběhem Kristiny Ringlové, díky kterému bylo zbudováno toto zvláštní místo, které obohatilo obec Suchý Důl.

Neustávající déšť dal sílu všudypřítomnému vodnímu oparu a způsobil, že se citelně ochladilo. Přestože Suchý Důl nabízel jistě i mnoho dalšího k vidění, byl čas pomýšlet na návrat do Hořic. Návrat, který však s sebou nesl řadu nevšedních zážitků a vzpomínek na společně strávený víkend.

Zprávy z cest pro vás připravil Jakub Holman.

—————

Zpět